Ročník 1973 – 1974

Jméno Věk  
Josef Bek 13  
Ilona Čejpová 14  
Ivana Hejzlarová 13  
Miroslav Kárník 13  
Vlastimil Krejčí 15  
Hana Martínková 13  
Josef Netík 11  
Miloš Světlík 15  
Jitka Šritrová 12  
Václav Špaček 15  
Zdeněk Špaček 14  
Milan Tomáš 14  

 Co je to hra Plamen ?

 Vychází z výchovného systému PO SSM, jednotného systému branné výchovy obyvatelstva a „ Pionýrského putování D 25 “ . Základním zaměřením je však celoroční činnost mládeže, která je rozdělena na 6 oblastí činnosti.

1) ideově výchovná

2) požárně technická

3) preventivně výchovná

4) branná výchova

5) veřejně prospěšná

6) kulturní

I my jsme se do této hry zapojili nácvikem a přípravou na branný závod, který se konal dne 6. 10. 1973 v Rokytnici v Orlických horách při příležitosti 100 let založení místního požárního sboru. Dříve než jsme se tam rozjeli, sešli jsme se celkem čtyřikrát, podle volného času a možnosti se v nácviku s námi střídali Zdeněk Martínek a Josef Netík mladší. A pak přišel den soutěže. Jelo nás pět kluků a holky nám jeli držet palce. Vašek, Milan, Miloš, Pepík, Vlastík a Zdenda. Ivana a Ilona se nemohli zvědavostí dočkat. Je po napětí – střelba ze vzduchovky, hod granátem, požární útok od hydrantu, přechod lanové lávky, první pomoc zvládli kluci dobře. Umístili se na 10. místě, ale v rámci okresu byli na 3. místě. Jsou to zkrátka čímani.

 Schůzky

 Schůzka byla určena na 17 hodin 30 minut. Sešli jsme se úplně všichni v příjemně vytopené místnosti. Ještě než jsme se posadili, padlo několik legračních průpovídek. Nejdříve nám naše vedoucí paní Povolná sdělila, že místo, kde bychom se měli scházet, nemáme jisté. To nás moc nepotěšilo, ale jinak byla schůzka fajn. Potom jsme poslouchali vtipy z magiče a hráli senza soutěž. Milan měl ke všemu připomínky a Miloš blbě kecal. Vedoucí říkala, že si na ně třeba ani nezvykne, ale to chce čas. Nakonec jsme si dohodli místo a dobu, kdy se příště sejdeme a odešli.

 Dnes chyběl na schůzce jenom Bek. Jinak jsme se sešli všichni, na rozdíl od minulé schůzky v jídelně. Nejprve jsme zhotovili nástěnku k výročí VŘSR. Přitom jsme poslouchali písničky z magneťáku. Miloš se chtěl vytáhnout a tak došel ještě pro svůj magič. Po dodělání nástěnky jsme si šli zahrát několik her. První byla s hadicemi. Druhá byla veselejší. Postavili jsme se do řady a jednomu zavázali oči. Jeho úkolem bylo poznat ohmatáním bot, o koho jde. Velmi jsme se nasmáli, když Pepík Netíků udělal z paní Povolné paní Netíkovou. Neboť nás dnes navštívil Zdenek, ověřoval si naše požárnické zkušenosti. Dával nám různé otázky a my jsme na ně odpovídali. Smluvili jsme si další schůzku a rozešli jsme se domů.

 Sešli jsme se všichni o půl páté v jídelně. Nejdříve jsme si řekli, co budeme dělat. Začali jsme procvičovat kviz. Šel nám docela dobře. Přišla také paní Netíková. Chvíli s vedoucí o něčem rokovaly, ani nevíme o čem. Byl tu i Zdeněk Martínek. Zkoušel nás z kvizu. Hráli jsme také různé hry a poslouchali písničky z magneťáku. Ke konci schůzky Hanka řekla, jak vyšel vzkaz. Něco na něm bylo pravdy, ale víc toho bylo popleteného. Kluci o schůzce jako vždy blbli a ke všemu měli pitomé připomínky. Na konec jsme si řekli, kdy a kde se sejdeme příště a co budeme dělat.

Sešli jsme se jako jindy v pátek o půl páté s Milošovým zpožděním. Jinak přišli všichni, až na Ilonu, která byla na svatbách. Nejdříve jsme hráli různé hry a poslouchali písničky z magiče. Asi u půl šesté přišla paní Netíková a přinesla nám básničky. Začala nás zkoušet. Nejprve holky a pak kluky. Holkám to šlo, ale kluci, ani o tom nechci psát. Byl tam také Zdeněk. Když holky nacvičovali, tak kluky zkoušel z kvizu. A obráceně. Kluci moc kecali a blbli až se vedoucí rozzlobila a řekla jim, ať už jdou pryč. My holky jsme si řekly co a jak bude příště a rozešli jsme se. Schůzka skončila prachbídně.

 Sešli jsme se v pátek o půl páté v jídelně. Byly tam jen holky, Joska Netík a samozřejmě paní Povolná. Ležel před ní sešit a nás zajímalo, na co je. Brzy jsme se to dozvěděli. Vedoucí chodila od jednoho k druhému, brala nám míru nejdříve na čepici a potom na kalhoty a košile. Čísla psala do sešitu. Po této proceduře jsme dostali mírné kázání, které se týkalo hlavně našich neposluchů a jejich chování, ale nám neuškodilo. Jitka sebou měla dopis ze SSSR a ukázala nám ho. Za chvíli přišel Vašek a po něm Miloš. Vedoucí je také změřila a připomněla jim jejich chování. Joska Beků, Vlastík a Milan nepřišli. Zkoušeli jsme básničky. Ilona hrála na kytaru a kluci dnes výjimečně nezlobili. Když se nám již nechtělo nacvičovat, uvázali jsme si kostku cukru na nitě a konec jsme do sebe soukali i s cukrem. Nejlépe to šlo Hance. Pořádně jsme se přitom nasmáli. Asi v šest hodin přišla paní Netíková. Dohodli jsme se, že Milan už mezi nás chodit nebude. Potom jsme opět zkoušeli. Po perném zkoušení jsme si řekli, že odejdeme. Nikomu se však nechtělo. Zůstali jsme. Chlapcům dávala paní Netíková vtipné hádanky. Dívky břinkaly na kytaru. Paní Povolná udělala na ukázku bleskovku. Byly na ni nakresleny myši a část půdy s nepořádkem. Cestou domů jsme ji připevnili na plot u fary. Rozcházeli jsme se ze zvědavostí na nové stejnokroje.

 Dnešní schůzku jsme zahájili nacvičováním básniček. Po nich jsme si trochu osvěžili svoje znalosti. Na papíře byly otázky a na každou z nich tři odpovědi. Naším úkolem bylo zaškrtnout tu pravou. Ani dnes nechyběly hry. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Každý dostal jablko. Které družstvo je dřív snědlo, to vyhrálo. Bylo to dost legrační. Zvlášť u Vaška, který si nacpal pusu a pak se nám mohl udusit. Ke všemu ještě všechno kolem sebe poprskal. Další hra byla úplně jiná. Sedli jsme si kolem stolu. Někdo řekl slovo. Na to písmeno, na které slovo končilo další řekl opět slovo. Kdo neřekl do třech vteřin, dal fant, dostal ho, až když vykonal to, co mu bylo přikázáno. Zdenek nosil Ivu na zádech, štěkal na lustr. Miloš dělal Vaškovi zpověď. Ke konci přišel pan Netík a učil nás otázky na kviz. Asi o půl sedmé jsme šli domů.

 Sešli jsme se jako jindy o půl páté v jídelně. Dnes topila Iva s Ilonou. Přišli všichni kromě Beka. Nejdříve nás naše vedoucí seznámila s programem naší schůzky. Prvně jsme si zopakovali program, se kterým budeme vystupovat na členské schůzi. Šel nám docela dobře. Potom jsme hráli různé hry. První byla poučná. Byli jsme rozděleni na dvě družstva. V prvním byli chlapci, ve druhém dívky. Vedoucí nám dávala otázky. My jsme na ně odpovídali. Družstvo protivníků udělilo druhému družstvu body. Stav skončil nerozhodně. O půl šesté měl přijít Jirka Andrš, ale nepřišel, asi neměl čas. A tak jsme hráli mrkanou. Je to pěkná hra. Moc jsme se při ní nasmáli. Asi o půl sedmé jsme se rozešli, každý s bolestmi od smíchu.

 Jedeme bruslit

 Jelikož letošní zima snad ani zimou není, rozhodli jsme se, že si alespoň pojedeme zabruslit. Sešli jsme se ve 13 hodin u Tatry. Byli jsme všichni mimo Ilony, která byla nemocná. Jeli jsme do Nového Města na zimní stadion. Hanka měla nové brusle a několikrát nám předvedla piruetu s kouzelným dopadem. Tím nám dokázala zemskou přitažlivost. Hráli jsme také na honěnou. V 16 hodin jsme si to už pálili směrem na Bystré.

 Schůzky

 Sešli jsme se o půl páté v jídelně. Dnes nás byly jenom trosky. Ilona, Ivana, Hana, Pepík, Jitka a naše vedoucí. Topila Jitka a Hana. Moc se jim to nedařilo, párkrát jim to vyhaslo. Přišel se podívat i malý Jirka. Ohřívali jsme se u kamen celí zmrzlí a povídali jsme si. Pak přišel Pepík Netík a nadával, jaká je tu zima. Zkoušeli jsme básničky a hráli různé hry. Asi o půl sedmé jsme se vydali domů.

 Dnes byla schůzka mimořádně ve středu v 17 hodin. Hned ze začátku se paní Povolná vytasila s písničkou. Dali jsme se do zpěvu. Chlapců jsme se nemuseli ostýchat, protože tu byli jen oba Pepíkové. Po zpěvu jsme si zkoušeli básničky. Nebylo to tak nejhorší. Hanka nám přinesla ukázat dopis ze SSSR. Prohlíželi jsme si ho, ale byli jsme vyrušeni. Se strašným rámusem se totiž otevřeli dveře a do nich se cpal Jirka Andrš, ale ne sám. Tlačil před sebou kárku naloženou hadicemi a jinými věcmi. On a vozík se zastavili u stolu. Začala minipřednáška o požárnických potřebách. Se zájmem jsme ho poslouchali a dělali si poznámky. Když jsme probrali otázky, sbalil si Jirka svých pět švestek a s hlukem nás opustil. S nadšením jsme začali hrát mrkanou. Je to naše oblíbená hra. Občas někdo přelétl přes židli a byl z toho jen smích. Asi v 19 hodin jsme se rozcházeli domů. Cestou jsme se dohodli, že dáme na nástěnku ve škole v Dobřanech vánoční obrázky a že připevníme u čekárny bleskovku, kterou namaluje Iva s Ilonou.

Dnešní setkání se od jiných dost lišilo. Kluci, kromě Netíka nepřišli a tak jsme žádné hry nehráli. Povídali jsme si, řekli jsme si kam bychom mohli jet a přemýšleli, co uděláme ženám k MDŽ. Čas rychle ubíhal a nám nezbylo nic víc, než se rozejít.

 Schůzka byla určena na středu. Přišli skoro všichni. My, holky jsme přinesly krabičky na dárek hasičkám k MDŽ. Pepík Netíků si přinesl dokonce krabičky od zubních past, čemuž jsme se velice smáli. Dohodli jsme se, že Miloše Světlíka vyhodíme, protože o nás neměl zájem. Potom jsme si povídali, co kdo dostal pod stromeček, zkoušeli pásmo a kviz. Asi o půl šesté se přiřítil pan Netík. Přinesl papíry, na kterých byl rozepsán kviz. Naším úkolem bylo písemně odpovědět na otázky. Moc jsme je neznali. Nakonec jsme si řekli, kdy bude další schůzka a protože bylo na čase, rozešli jsme se.

 Schůzku jsme zahájili v hostinci programem k výroční členské schůzi požárníků. Kluci chtěli hrát jenom ping – pong a zkoušet ne. A tak se vedoucí rozzlobila, pak už to šlo. Potom jsme šli do jídelny, kde jsme si vystoupení zopakovali. Vystříhali jsme tam také potřebné obrázky na nástěnku. Dnešní schůzka byla krátká a proto jsme se rozešli už v šest hodin.

 V pět hodin začala v jídelně schůzka. Dostavili jsme se všichni mimo Beka. Za chvíli jsme šli pro obrazy. Potom jsme začali nacvičovat. Při písničce se Pepík a Vašek vyblbli. Vymýšleli si úplně jiná slova. V textu bylo zapsáno, že cestou zarostly bujné kopřivy. Oni ale zpívali, že cestou zarostly fialky. V každé sloce našli nějakou obměnu. Po zpěvu jsme se rozešli domů.

 Výroční schůze

  V neděli v 10 hodin jsme se všichni sešli v hostinci. Ze začátku jsme pobíhali po jevišti a připravovali si své věci. Za chvilku jsme ztichli a začala poslední zkouška před naším odpoledním představením. Hodnotili nás starší požárníci a byli s námi docela spokojeni. Před 12. hodinou jsme odešli domů s očekáváním na premiéru. Úderem 14. hodiny Hanka zahájila vystoupení na členské schůzi. Přicházeli jsme na jeviště se srdcem v kalhotách. Ale trému jsme mít nemuseli. Nikdo nic nezvoral a obecenstvo projevovalo spokojenost zvláště nad obrazy, jimiž jsme dodali vystoupení triumf. Sešli jsme z jeviště a dostali potom také pohoštění. Odcházeli jsme s dobrými pocity a přecpaným žaludkem.

 Soutěž v Černíkovicích

 Sešli jsme se v 8 hodin u požární zbrojnice. Připadali jsme si jako po boji. Ivana měla precizně ovázaný krk, Hanka líbezně naladěné hlasivky, Vlastík a Jitka se nedostavili, neboť byli svou vážnou nemocí připoutáni k lůžku. Zbytek v počtu čtyři se jakš takš drželi. Naložili jsme naše velkolepé obrazy a odjeli do Černíkovic. Když jsme viděli před sokolovnou, kde se soutěž konala, to hrozné množství lidí, udělalo se nám jaksi nevolno. Po nástupu nás vedoucí rozházeli ke stolům, kde jsme se pustili do vyplňování kvizu. Pak jsme papíry odevzdali a sledovali kulturní program. My jsme vystupovali třetí. Přitáhli jsme obrazy na miniaturní jevišťátko. Následoval ten samý program jako při členské schůzi. Velký úspěch dosáhla častuška s obrazy. Vyhládlí jako vlci jsme šli na oběd a netrpělivě čekali na vyhodnocení. Již při výborných buřtech jsme se dozvěděli, že jsme dopadli dobře. Závěrečný nástup nás překvapil. Byli jsme v kvizu i v kulturním programu první. Tím pádem jsme získali dohromady 400 bodů. Šťastní jsme nalezli do auta a jeli domů. Cestou jsme se stavili na oběd, který nám ale moc nechutnal.

 Kulturní program

 Sešli jsme se v jídelně již docela zdrávi. Hanka s Ivou přinesli materiál na zhotovení nástěnky o SSSR a dva dopisy z tohoto státu. Domlouvali jsme se s jakým programem vystoupíme na oslavě MDŽ. Naše vedoucí nám rozdala několik básniček, které jsme hned přečetli. Asi v 6 hodin jsme odešli domů.

 Schůzka

 Schůzka byla v jídelně, začala v pět hodin. Po stolech byly rozházeny různé části oblečení. Vybírali jsme z nich potřebné věci a sestavovali modely. Potom jsme nacvičovali přednes básniček a hráli štafetovou hru s hrníčky. Oblečení jsme si rozebrali a šli domů. Cestou jsme se od vedoucí dozvěděli, že za výborné umístění v Černíkovicích pojedeme v pondělí do Nového Města do kina na film „ Vinettou “ . Měli jsme velkou radost a těšili jsme se, i když jsme ho všichni viděli.

 Jedeme do kina

 Od požární zbrojnice jsme odjížděli ve 4 hodiny. Tatru řídil Jirka Andrš. Jeli jsme v plném počtu. Místa v kině jsme měli dobrá. Film se nám líbil a jeli jsme zpátky úplně spokojeni. Postupovala mezi námi vlna píchání špendlíky. Domů jsme dojeli dobře.

 Schůzky

 Výjimečně jsme se sešli u Povolných v bytě. Holky byly všechny, z chlapců jen Vašek a Joska Netíků. Jitka se nám pochlubila dalším dopisem od Olgy. Kluci se s Jirkou Povolným boxovali a holky se oblékaly do modelů. Když jsme se chlapcům ukázaly, myslely jsme, že bude po nich. Jirka se plazil po zemi a křičel „ Blázni! Strašáci! Já se složím“ . Nám to ale nevadilo. Oblečení jsme složili a odešli všichni domů.

 Sešli jsme se v jídelně. Chyběl jenom Vlastík a Pepík Beků. Jitka nás velmi překvapila. Přinesla opět dopis ze SSSR od Olgy. Naše vedoucí nás pochválila za vhodný materiál na nástěnku k MDŽ v Dobřanské škole. Potom jsme zkoušeli na sobotní vystoupení. Shodli jsme se, že se sejdeme již brzy odpoledne a že bude generálka. I když nám byla zima, rozešli jsme se veselí.

 MDŽ

 V bysterském hostinci jsme se sešli v sobotu již v 16 hodin. Byli tam také starší požárníci, kteří vyzdobovali sál. V místnosti, kde jsme se přestrojovali, byl krásný nepořádek. Kalhoty visely na židli, boty byly rozházené. Začala generálka. Hanka nás ohlásila. Chodili jsme ne jeviště a přednášeli básničky. Po nich následovala módní přehlídka s Haniným komentářem. Z vyžehlených hadrů, které jsme získali z půd, se staly docela pohledné modely. Předváděly jsme je my, zkušené manekýnky. Posledním modelem bylo teplé spodní prádlo. Kalhotky až po kolena, košilka příšerně široká. Na závěr ještě vážnější básně. Dohodli jsme se, že se sejdeme v 19 hodin. S napjatým očekáváním jsme odešli domů. Do místnosti za jevištěm jsme se dostavili v plném počtu. Všechny naše potřebné věci byly v pořádku. Začátek oslavy MDŽ zahájil pan Novotný krátkým projevem. Potom začalo naše vystoupení. Básničky proběhly v klidu. Horší bylo, když šla modelka a zvrtla si mírně nohu. Vašek se mohl za oponou smíchy uplácat. Po představení jsme sešli do hlediště a posadili se ke stolu. Dostali jsme pohoštění a asi ve 22 hodin jsme se rozešli.

 Schůzka

 Dnes bylo v jídelně od 17 hodin veselo, i když nás tam bylo jenom sedm. Hanka přinesla další dopis od Nadi ze SSSR. Všechny holky v počtu 4 a vedoucí hrály „ Člověče, nezlob se “ . Oba Pepíkové se zabývali hokejem. Ne,nejezdili na podlaze na bruslích, ale hráli stolní hru. Hráči s plastické hmoty se úplně rvali o puk. Když se jim už nechtělo bojovat, vyhodili puk na zem. Pak se zase prali Pepíčci. Potom nám naše vedoucí řekla, že za úspěšné vystoupení můžeme jet zítra do Dobrušky do kina. Všichni jsme souhlasili a těšili se na čtvrtek.

 Jedeme do kina

 V 16 hodin jsme odjížděli do Dobrušky. V kině jsme zhlédli film „ Planeta opic “ . Byl zajímavý, líbil se nám. O půl osmé jsme už byli doma.

 Jdeme na hřiště

 Tuto středu jsme šli na hřiště. Rozdělili jsme se na dvě skupiny po čtyřech. Hráli jsme vybíjenou s míčem, který jsme vyhráli. Kluci byli jako gumoví. Nebylo možné je zasáhnout. Spadli na zem, ale hned se zase postavili. Potom jsme si pinkali. O půl sedmé jsme ze hřiště odešli.

 Opékáme buřty

 Hned ze začátku schůzky jsme oznámili vedoucí, že nástěnka ke dni učitelů je už hotová. Šli jsme opékat buřty. Nesli jsme sebou míč na kopanou. Z lesa jsme natahali dříví a rozdělali oheň. Po snědení jsme se honili a obírali o míč. Hanka byla pomazaná od hořčice jako Indián na válečné stezce. Potom jsme oheň uhasili a nespálené roští uklidili. Před 8 hodinou jsme se pomalu loudali domů.

 Schůzka

 Jelikož bylo dnešní středu pěkně, vydali jsme se v 5 hodin na hřiště. Jitka si vzpomněla, že má sebou dopis ze SSSR od kamarádky Olgy. Na rozcvičenou jsme si zahráli vybiku, ale byli jsme po ní jako po výprasku. Přesto jsme si naměřili dráhu dlouhou 100 metrů a vyzkoušeli si na ní své nohy. První v cíli byl Kačan. Asi proto, že musí každý den chodit pěkný kousek pěšky. Cestou domů jsme si jen tak čutali a těšili se na příští středu, protože jsme měli malovat vajíčka do tomboly a na výzdobu sálu.

Malujeme vajíčka

K Povolným do bytu přišly jenom dívky. Chlapce jsme nemusely potřebovat, protože nadešla chvíle pečlivého malování kraslic. Kluci by mohli pomalovat ubrus, stěny, svoje uši a možná i vajíčka. Jitka a Iva přinesly dva dopisy od svých kamarádek ze SSSR. Čtrnáctého dubna se měla konat pomlázková zábava. Proto ty přípravy.

Nejprve jsme malovaly prázdná vajíčka a potom vajíčka vařená na tvrdo. Nejlepším kreslířem se ukázala Ilona. Pomalu, ale jistě nám docházela trpělivost. Pískly jsme si o půl osmé, protože všechno již bylo hotovo. Domluvily jsme se, že na nástěnku v Dobřanech dáme velikonoční obrázky, a že se sejdeme v sobotu ve 14 hodin.

 Schůzky

 Přesně ve 14 hodin jsme se vydali do lesa na větvičky, pokud možno s listím nebo jehličím. Potom jsme v sále připravili stoly se židlemi a vázičky. Do lesa jsme šly ještě jednou. Tentokrát pro větší větve na stěnu. Větve jsme připevnily a na ně pověsily malovaná vajíčka. Tím naše práce skončila a my jsme se rozešli domů.

Dnes bylo pěkně, a proto jsme šli na hřiště. Opět jsme hráli 2x vybíjenou. Kluci z nás chtějí mít prvotřídní fotbalistky a tak jsme začali všichni kopat. Především do míčů, ale někdy i vedle. Vzali jsme si míč do ruky a kopli co největší výšku. Hanka s Jitkou nás úplně ohromily. Po odkopnutí míče jejich nohama neráčila letět ta gumová hračka dopředu, ani nahoru, ale přímo dozadu. Mysleli jsme, že holky budou mezi sebou závodit, ale bylo na čase jít domů. Cestou nám vedoucí řekla, ať sestavíme nástěnku k výročí V. I. Lenina. Shodli jsme se na tom, že příští středu půjdeme na Sedloňov. Podíváme se tam na divoká prasata. Potom jsme už opravdu museli jít domů.

 Výlet do Sedloňova

 Na výlet jsme se všichni těšili, ale zastihla nás smůla. Bylo zataženo a chladno. Jitka přinesla dopis z Oděsy a přitom nám sdělila, že ji a Hanku rodiče nepustí. Přišla také paní Netíková. Nejprve nahnala Pepíka pro čepici a potom řekla: „ Už se stmívá a nic bystě stejně neviděli. Vždyť můžete jít jindy. “  Domluvili jsme se, že půjdeme do Sněžného. Alespoň nebude muset Kačan domů sám. Chovali jsme se skoro jako výtržníci. Kopali jsme do plechovky, strkali do sebe. Ale cesta rychle ubíhala, a za chvíli jsme byli ve Sněžném. Vlastík se ukázal jako džentlmen. Koupil nám bonbóny a limonádu. Měl domů už jen pár kroků, ale nás čekala ještě zpáteční cesta. Během ní jsme si řekli, že je třeba změnit nástěnku. Vašek se vytasil s nápadem vyzdobit ji ke květnovým dnům najednou. Souhlasili jsme a tím byla naše starost o nástěnku z krku. O půl deváté jsme už přešli přes tiché bysterské náměstí a rozcházeli se.

  1. máj

 Několik dní před Svátkem práce nás naše vedoucí informovala, že vyjedeme o půl osmé od požární zbrojnice. Přišli jsme ve stejnokrojích a dostali jsme mávátka. Do Tatry nastoupili také starší požárníci. Auto bylo tak nabité, že jsme byli jako v presu. Po příjezdu do Dobrušky jsme se šli podívat na výstavu „ 100 let Dobrušského hasičského sboru “ . Úplně nás ohromily dva obrázky. Bylo na nich kus něčeho popáleného. Dozvěděli jsme se, že je to člověk. Byly tam také diplomy, mnoho let staré hasičské nářadí, stejnokroje. Viděli jsme také požární stříkačky a auta. Většinou starší, ale i novou Avii. Bysteráci tam měli též svůj starý stroj. Za chvilku jsme se začali řadit před školou do průvodu. Stáli jsme v řadě za dobrušskými mladými požárníky. Za námi byli další požárníci. Čekání bylo dlouhé a tak jsme se začali bouchat mávátky, i když už nebyla koleda. V průvodu jsme si připadali jako sloni v porcelánu. Na náměstí jsme vyslechli několik projevů. Potom přijeli požárníci a ukázali část svého umění. Stříkali vodou a řídkou pěnou. Lidé se začali pomalu rozcházet. Šli jsme i my. Vyškrábali jsme se do auta a ve 13 hodin jsme už byli v Bystrém.

 Oslavy

 V sobotu jsme se sešli u zbrojnice. Náš řidič byl načuřenej, ale přesto jsme už v 7 hodin vyjeli. V Rychnově se konala oslava 25. výročí založení PO. Po příjezdu do města jsme se zařadili do průvodu k dobřanské škole. Na náměstí jsme vyslechli trochu delší projev. Potom jsme do sebe naskládali párky s rohlíkem a limonádu. Po skromném oběde jsme se vydali do Sadů míru. Tam nám kluci dali vale a šli za holkama. Děvčata s vedoucí šla na stadion Spartaku. Při sledování vystoupení Mustangů nám zuby cvakaly, ale nám to nevadilo. Cestou k Tatře jsme si říkali, koho známého jsme viděli. Jirka Andrš ještě nebyl v kondici, ale domů jsme dojeli dobře.

 Schůzky

 Žáci s vedoucí už byli v 17 hodin na hřišti. Muži i ženy se začali také trousit na určené místo. První věcí, kterou jsme projednali, byla nástěnka k založení KSČ bleskovka vyvěšená na Sedloňově a v Bystrém. Potom jsme byli obeznámeni se soutěží, na kterou jsme se začali připravovat. Dnes jsme však necvičili, jelikož jsme neměli potřebné nářadí. Na závěr jsme si házeli a potom šli domů.

Ve čtvrtek jsme se sešli u vedoucí v bytě. Hned ze začátku jsme si prohlédli dopisy ze SSSR, které přinesla Jitka, Hanka a Ivana. Měli jsme sice umluveno, že půjdeme cvičit, ale jelikož pršelo, hráli jsme človrdo. V obýváku se strhli úplné boje o vítězství. Figurky skákaly po desce stolu a někdy i po zemi. Přitom jsme se mazali jak to nejvíc šlo. Lidi pod námi z toho mohli mít šok. Kolem sedmé hodiny jsme vše uklidili a odešli.

 Dneska jsme přišli ke garážím. Přišli i manželé Netíkovi. Nejdřív jsme alespoň půl hodiny žvanili a blbli. Pak jsme se pustili do práce. Vytáhli stroj, hydrant, savice a hadice. Potom jsme si řekli, kdo bude co dělat. Trochu jsme se i hádali, ale konečně to začali zkoušet. Výsledek byl poměrně dobrý. O půl sedmé jsme se rozešli.

 Přišli jsme jako vždy ke garážím. Chvíli jsme povídali, abychom zabili čas než naši přelétaví „ Špačci “ přiletí. Dostavil se i Miloš Světlík. Rozhodli jsme se, že ho opět přijmeme. Potom jsme začali cvičit. Nejprve útok. Moc dobře nám nešel. Ivana měla s Ilonou účty a vyhrožovala jí, že ji zamotá do hadice. Zamotala se ale sama a řádně se vymajzla. Potom jsme čekali než ji bolest přejde, ale ani potom jsme již řádně necvičili. V šest hodin jsme šli domů.

 Dnešní schůzka začala štafetou od stroje. Běhali jsme všichni. Největší sranda byla, když se malý Netík zamotal do hadic tak, že jsme ho nemohli vymotat. Ale pak jsme to už brali vážně, protože přišel velký Mistr a ten by nám dal. Asi 2x jsme zkusili útok. Uměli jsme to všichni až na Kačana, který stále něco pletl. V šest hodin jsme odcházeli.

Dnes jsme se sešli již ve čtvrt na pět. Byl tam také pan Netík. Zkoušeli jsme útok od stroje a dvě štafety. Utahaní jako psi jsme šli domů.

 Dnešní schůzka začala na Petříkáči štěbetavým hovorem o kulturním programu. Potom jsme se vydali ke garážím. Tam jsme si vytáhli věci potřebné ke cvičení a začali cvičit. Zkoušeli jsme i štafety. Dopadly dobře a proto jsme mazali domů.

 Sešli jsme se o půl páté u garáží. Vytáhli jsme potřebné nářadí a urovnali ho na základně. Museli jsme ale čekat na pány Špačky, kteří se na schůzku dali odvézt autem. Potom jsme cvičili. Pan Netík byl spokojen. Hovořili jsme také o tom, co budeme vařit v Častolovicích. Snad kluci zase nerozlejou polévku. Dohodli jsme se, kdo vezme stany a lehátka. Věci jsme uklidili a šli jsme domů.

 V pondělí jsme přišli všichni ke garážím. Měla to být poslední schůzka před odjezdem na soutěž, protože deváťáci odjíždí v úterý na výlet a přijedou až ve čtvrtek. Byla tam vedoucí, paní Netíková a Mistr. Opakovali jsme útok od stroje a štafety. Nebylo to tak nejhorší. Všechno jsme opět dali do pořádku a chvíli jsme debatovali o soutěži. Očekávali jsme ji s nadšením, ale měli jsme i strach.

 Častolovice

 Pátek

Do Častolovic jsme přijeli asi v 19 hodin. Kluci začali hned hrát kopanou a tak museli všechno vybalit holky a Mistr. Stany si už postavili sami. „ K večeři! “  volala paní Netíková. Všichni jsme se hrnuli k autu, protože jsme měli notný hlad. Večeře byla výborná. Měli jsme sekanou, okurky, chleba a čaj. Pak jsme ještě bugřili ve stanech a po večerce jsme zalehli a spali.

 Sobota

Šest hodin. „ Budíček! Budíček! “  ozvalo se z rozhlasu. Všichni jsme vylétli ze spacáků, jako namydlené blesky, i když se nám vůbec nechtělo. Navlékli jsme si boty a hurá na rozcvičku. Kdybychom věděli, jaká bude, určitě bychom nešli. Vedoucí nás pěkně prohnal. Na to nikdy nezapomeneme. Po rozcvičce jsem se umyli, ohřáli snídani a najedli se. Čaj měl výbornou táboráckou chuť. V 8 hodin jsme narukovali na nástup. A pak to začalo. Rozdělení na kategorie a už se cvičilo. Nejprve jsme cvičili u džberovek, kde jsme byli první. V 10 jsme nastoupili na hadicovou štafetu, kterou jsme zvorali. Byli jsme až osmí. Tím pro nás skončila dopolední část soutěže. Sešli jsme se u kluků ve stanu, blbli a poslouchali magič. Potom jsme se naobědvali a znovu nastoupili. Odpoledne jsme zahájili útokem od stroje. Schytali jsme 15 trestných bodů, ale přesto jsme byli první. Připravili jsme se na štafetu od rozdělovače, ve které jsme měli nejlepší čas. Byli jsme úplně vyčerpáni, ale přece jsme si připravili odpovědi na otázky. Ještě to ušlo. Celou soutěž jsme už měli za sebou a natáhli se ve stanech jako mrtví. Večer byl táborák, na který jsme se těšili. Měli jsme předvést kulturák, ale to se nám unaveným nechtělo, a proto jsme se na kulturní program vykvajzli a zalezli jsme do stanů.

 Neděle

Budíček nebyl. Vstávali jsme k obědu, který byl v 10. V 11 byl nástup, na kterém nám bylo řečeno, že můžeme navštívit zámek v Častolovicích. Nechtělo se nám a proto jsme nešli. Váleli jsme se ve stanech a bavili se. Asi ve 14 hodin byl poslední nástup a s ním i slavnostní vyhodnocení. „ V soutěži požárních družstev starších chlapců se na 1. místě umístilo Bystré. Hurá! “ , řvali jsme jako pominutí a vůbec nesledovali družstva na dalších místech. „ Ve hře Plamen je na 1. místě Bystré “ . A opět křik a úsměv na tvářích. Potom také stan, spací pytel, nafukovací míč, 2 diplomy a 2 medaile. Po tomto vyhodnocení jsme začali balit. Nechtělo se nám. Klidně bychom tam zůstali ještě dva dny. Uklidili jsme si kolem svého stanoviště a šli uklízet amfiteátr. Ještě jsme si pinkali a pan Netík nás filmoval. A pak hurá domů.

 Trénujeme

Dnes jsme se sešli výjímečně v neděli. To proto, abychom nacvičili kulturní program. Vedoucí nám řekla, že již ví, kterou písničku budeme zpívat. Pak jsme se ještě dohadovali, co do kulturáku dáme. Dohodli jsme se brzy a začali jsme nacvičovat. Nejprve jsme vili písničku. Pepík uměl nádherně ozvěnu. Potom Hanka a Iva řekly básničku a zase to šlo na písničku. Pepek nás učil uzle a pokyny. Všechno uměl, protože ho otec doma biblí. Uzle nám moc nešli, byly strašně těžký, ale už je umíme. Asi v 18 hodin jsme se rozešli domů.

Schůzka začala v 17 hodin u garáží. Vytáhli jsme potřebné nářadí a pod vedením pana Netíka začali cvičit. Hadicová štafeta, štafeta dvojic, rozvinutí hadice na kuželky, hod granátem, střelba ze vzduchovky. Úplně jsme zblbli. Abychom byli ještě pitomější, nahnal pan Netík syna a čtyři holky na kviz. Ve 20 hodin jsme se konečně dostali domů.

Dnes bylo v jídelně rušno. Zkoušel se kulturní program. Ukázalo se, že Vaškovi se z hlavy vypařila básnička. Museli jsme mu napovídat. Pro kluky si přišel pan Hartman a odvedl je na primitivní střelnici. Holky nacvičovaly s vedoucí písničku. V 19 hodin už byly holky opět na kvizu, tentokráte byli lepší. Všichni se s radostí vydali domů.

 V 17 hodin začal kulturní program v jídelně. Za půl hodiny šli chlapci střílet ze vzduchovek. Devčata nasedla do Tatry. Jelo se na kravín pro provazy. U školy nalezli do auta i kluci. Fištěli jsme si to na louku u lesa. Tam kluci házeli granátem a rozdělávali oheň. Potom honem do požární zbrojnice probrat hodnosti. Byl to dneska fofr. Přišli jsme domů pořádně unaveni.

 Slovo vedoucí

 Přípravy na krajskou soutěž v Kostelci nad Orlicí byli opravdové. Pepík Netíků st. a Jirka, náš řidič pomáhali, kde mohli a p. Hartman chodil klukama střílet. Měli jsme nesnadný úkol obhájit 4. místo okresu Rychnov nad Kněžnou, které před námi vybojovali „ Černíkovičáci  “ . Když jsme po velkých přípravách ukládali věci do naší Tatry, byla to samá kupa tašek, uzlů a peřin. V duchu jsem si říkala „ tak tady budeme tři dny a jakpak si dopadneme? “ Na soutěži s takovou úrovní žádný z nás ještě nebyl. Jirka nám pomohl nastěhovat se a se slovy „ tak ať vyhrajete “ se s námi rozloučil a odjel domů. Pak následovalo ubytování do chatiček číslo 37, 38, 39. Večer byl věnován soutěžnímu kulturnímu programu. Každý z vedoucích měl možnost shlédnout všechna vystoupení a zároveň bodovat od 0 do 10 bodů. Některé věci se mi líbily, jiné vůbec nevynikly, ale bylo mi jasné, že Sehanice – obávaný loňský vítěz je dobře sehraný a že těch 9 děvčat a dvě kytary si získaly velký počet bodů, které stačily na první místo. No nevadilo mi to tolik, mohli ti moji uličníci přidat, ale i tak jsem s nimi byla spokojena. Byl to teprve začátek a jindy umíme také bojovat. Když jsem se vrátila na cestičku, měla jsme je všechny kolem sebe. Následovala debata o všem možném a také válečná porada, jak na to, abychom předvedli to, co umíme. Je fakt, že Sehanice nám šly na nervy, chovali se jako suveréni. Po večerce jsem uléhala s obavami. Co jestli je teď bez nálady celá parta a co asi bude zítra? Ráno po pravidelné rozcvičce, po úklidu a snídani nástup a další překvapení, šlo to stále dokola. Z jednoho do druhého, po všech těch disciplínách mezi něž patřila uzlová štafeta, džberovky, kuželky ,celý branný závod, hadicová štafeta, kulturní program, jednotlivci, kviz, tajný úkol, byl konečně konec. Následoval veliký oddech a příprava na táborový oheň. To už jsme s úsměvem vyrozuměli našeho ochránce, že to s námi není zas tak špatné. U táborového ohně se předváděli nejlepší čísla z kulturního programu. Hlavní roli tam ale hrála jedna „ Ústečačka “ , honila nás po celý večer a ještě následující den. Po nástupu a vyhlášení vítězů jsme za dosažené třetí místo dostali diplom, kotlík a všichni vedoucí psací soupravu. Náš Pepča doslova vystřílel 1. místo. Redaktorce z Hradce Králové prostřelil borovicovou kůru, která si ji s bílou mašli pověsila na krk při slibu a vstupu do hry  Plamen 75. Po tomto obřadě bylo ještě v plánu několik pěkných poděkování a přání do další práce. Chvílemi jsem nevnímala, byla jsem šťastná a ti v řadě za mnou také. Vyrozuměla jsem to z toho klidu, který panoval. V tu chvíli jsem si vyčítala, že jsem na ně někdy byla přísná, když kluci řádili. Poznala jsem, že v pravou chvíli dokážou být správní kluci. Přesvědčil mně o tom několikrát hlavně Miloš, který se nehádal a společně s Ivanou mi nasbírali borůvky na koláč. Škoda, že tato parta půjde do dalšího Plamenu už jen zčásti. I tak věřím, že budou stejně dobří ti, kteří v něm budou pokračovat. Přeji si, aby za snahu jejich i nás všech, se jim dostalo odměny, o které sní.

Vedoucí mládeže Povolná

Krajská soutěž

 Pátek

Všichni jsme s radostí přijali jednu skutečnost. V pátek nemusíme do školy. Učitelé nás prostě omluvili. Asi v 10 hodin jsme už všichni byli u garáží. Začali jsme ještě trochu cvičit, ale byli jsme jaksi nervózní. Proto jsme si radši povídali. Kdy se sejdeme? Co nemáme zapomenout? Jaké to tam asi bude? Co zvořem? Pak jsme šli domů. Ke 14. hodině jsme se začali trousit ke zbrojnici, skoro jako Mikuláš. Hromada balíků se stále zvětšovala. Potom jsme to všechno nacpali do Tatry, sebe taky a vyrazili. Moc klidní jsme nebyli. Alespoň, že jsme docela dobrá parta. Po příjezdu do „ Mírova “ jsme se ubytovali. Miloš měl spát u vedoucích, ale rozhodl se spát u kluků na podlaze. Než jsme se naděli, byl tady večer a s ním kulturák. Tréma. Asi 7. místo. To ujde. V chatkách jsme si trochu uklidili a zalehli do spacáků. Spalo se nám výborně.

 Sobota

Proti okresní soutěži proběhl budíček a rozcvička klidně. Uklidili jsme chatky a šli snídat. Samozřejmě jsme se také umyli. Mirek se Zdeňkem se pořád smáli a my jsme museli taky. Po snídani byl nástup, na kterém nás seznámili s dnešním programem. Chytla se nás pořádná tréma. Dopoledne branný závod. „ Kluci držte se! Budeme na vás celou dobu myslet. “ , slibovaly holky a vedoucí. Uklidňovaly jsme se posloucháním magiče a kecáním. Pak už jsme to nevydržely a hnaly jsme k cíli. Za chvilku přiběhli kluci, uhnaní, ale spokojení. Po obědě a dalších disciplínách jsme měli soutěži v hadicové štafetě. A jako naschvál začalo pršet. A pořádně. Seděli jsme v altánku a čekali. „ Třeba poběžíme až zítra. Bylo by to lepší. Kéž by! “ ale přestalo pršet, museli jsme nastoupit. Štafeta probíhala ve stížených podmínkách, jak někdo řekl. Po trávě to docela solidně klouzalo. Taky jsme se dozvěděli, že u džberovek jsme byli dobrý, ale ty zrovna nepočítají. Z kluků vylezlo, že se u obvazování jistému družstvu nadržovalo, ale co se dalo dělat. Sešli jsme se u vedoucí a povídali jsme si, protože jsme už měli všechno za sebou. Potom jsme zalezli do chatek a bavili se po svém. Zdeněk měl sebou příčesek. Připevnili jsme ho k Joskovi. Vypadal přesně jako paní Netíková v menším. Na skok se ukázal Mistr. Sedl si vedle Josky a popíjel pivo. Joska se ozval „ Mohl bys mi dát napit. “ Jelikož si Mistr myslel, že sedí vedle své manželky, dal Joskovi loka. Smáli jsme se a Mistr nevěděl čemu. Joska si sundal příčesek. To bylo haló. Vyrušili nás voláním na večeři. A po ní byl táborák. Některá družstva předváděla svůj kulturní program. Potom se postarala o zábavu jedna dívka. Našeho Mistra posadila do vaničky s vodou. Pěkně dlouho poletoval kolem ohně a sušil se. Někteří šli na filmy. My jsme byli v chatce a poslouchali písničky. Když už bylo dost dlouho, lehli jsme si a spali.

 Neděle

Po budíčku, rozcvičce, umytí, úklidu a snídani byl nástup. Po něm jsme se všechny sešli v jedné chatce. Přišel i Mistr a začal „ Tak si představte, že dostanete kotlík. No nazdar! A my máme už dva na půdě. A jak to víte? Do 5. místa se dostává kotlík. Fakt? Tak já už radši jdu. Slyšeli jste? Pojďme si čutnout. “ Házeli jsme si, když najednou „ Zdeňku kafe! “ Zdeněk si stoupl paní Netíkové do právě uvařené kávy. Hráli jsme až do oběda. Za chvilku byl nástup. Umístění četli od posledního místa. Když říkali 5. místo, mysleli jsme, že to budeme my. Ale nic. 4. místo. Zase ne. 3. místo. Okres Rychnov nad Kněžnou. Měli jsme děsnou radost. Dostali jsme míč, no i ten kotlík. Rozcházeli jsme se, uklidili chatky a hurá na borůvky. V lese k nám dolehl zpěv ústečaček. “ Já volám nashledanou, nashledanou, nashledanou rodné údolí. “ Odcházely. Za chvíli půjdeme i my. Škoda. Trhali jsme dál. Najednou jsme zaslechli volání „ Pojďte sem. “  Už pro nás přijeli. Předali jsme chatky a začali jsme ukládat naše věci do auta. Nalezli jsme a odjížděli. Stavili jsme se v Bílém Újezdě na zmrzlinu. Pak už se opravdu muselo domů. Krajské soutěže jsme se zúčastnili poprvé. Získali jsme nové zkušenosti a poznatky. Děkujeme všem, kteří nám na přípravách pomáhali, učili nás a starali se o nás. Škoda, že příští rok nebudou chodit do hasičáku všichni ti, kteří chodili letos. Věřím, že si každý na tuto soutěž alespoň jednou vzpomene.